Základní garantovaný příjem vyvolal velký zájem mezi různými skupinami a v posledních letech se na celém světě hovoří stále více na toto téma. Důvody jsou různé, technické i sociální.
Mezi technické důvody patří selhání podmíněných dotací (minimální příjem z vkladu, jako je minimální mzda, minimální životně důležitý příjem. Finanční studie jsou stále bohatší na údaje a varianty. Dobré výsledky mnoha pilotních plánů realizovaných v různých částech světa za posledních několik let, jakož i projektů čekajících na realizaci v bezprostřední budoucnosti.
Za sociálními důvody je třeba vidět zhoršení životních podmínek velké části populace, zejména po vypuknutí hospodářské krize v roce 2008. Od roku 2020 tuto situaci zhoršuje pandemie Covid-19. Pak je to zájem různých skupin (umělci, LGTBI, feministky, duševní zdraví…), pro které je základní garantovaný příjem řešením jejich specifických problémů.
Spojení výše uvedených sociálních a technických důvodů vedlo k různým návrhům, jako jsou evropská občanská iniciativa za základní garantovaný příjem, sbírání podpisů lidové legislativní iniciativy za základní garantovaný příjem v Baskicku či pilotní plán vlády katalánské generality, aby v následujících letech uplatnil základní garantovaný příjem.
Argumenty pro a proti
Mezi nejčastější argumenty proti návrhu základního garantovaného příjmu patří, že by nebyl důvod pracovat za mzdu, nebo že není možné takový projekt financovat (variant této kritiky je, že je to velmi drahé). První kritika byla opakovaně zodpovězena teoreticky a sbíráním údajů z mnoha pilotních projektů. Na druhou kritiku přinejmenším deset let snadno najdou odpověď různé realizované projekty financování.
Je základní garantovaný příjem potřebný? A je také spravedlivý?
Argumenty na obranu základního garantovaného příjmu mohou pocházet z ideologicky značně vzdálené akademické a politické sféry. Proto je třeba poukázat na body, ve kterých se jejich návrhy liší:
financování základního garantovaného příjmu,
dodatečná opatření hospodářské politiky,
neutralita státu.
První dva body spolu úzce souvisí. Financování má také určit, která část populace získá a která ztratí zavedením základního garantovaného příjmu.
Levicové návrhy ve prospěch základního garantovaného příjmu obhajují slučitelnost základního příjmu s udržením a rozšiřováním veřejného zdravotnictví a školství a sociálního státu vůbec. Také, že financování základního garantovaného příjmu přes daňovou reformu znamená přerozdělení bohatství od nejvyšších příjmů ke zbytku obyvatelstva.
Pravice navrhuje úplně jiné přerozdělení. Návrhy zahrnují nahrazení sociálního státu základním garantovaným příjmem. Charles Murray, zkušený americký ekonom, který obhajuje základní garantovaný příjem desetiletí na stránkách The Wall Street Journal, má v tomto bodě obzvlášť jasno. Jedna z jeho knih se jmenuje V našich rukou: Plán na nahrazení sociálního státu.
Neutralita státu
Důležitý je zejména třetí bod neshody, způsob chápání neutrality státu. Pro pravici neutralita znamená, že stát by neměl zasahovat do jednání a sporů různých aktérů a sociálních sektorů. Pokud jde o levici, stát musí aktivně zasáhnout, aby zabránil velkým soukromým mocnostem, jako jsou nadnárodní společnosti, vnutit státem svou soukromou vůli. Základní garantovaný příjem by byl formou státního zásahu, který by všem občanům umožnil zaručenou materiální existenci a aby byli méně zranitelní vůči asymetrickým podmínkám velmi důležitého trhu, trhu práce.
Asymetrické vztahy
Pracovní vztah je institucionálně asymetrický, ačkoli smlouvy mezi nadnárodní nebo velkou společností a jakýmkoli pracovníkem považují obě strany za rovnocenné.
Levice ve prospěch základního příjmu se brání, že jeho aplikací by se zlepšilo postavení nejzranitelnější části, pracovní síly, která by měla příjem nad nebo alespoň rovný hranici chudoby, o který by se mohla opřít. Pravice navrhuje malé částky základního příjmu, protože hájí, že by to nemělo způsobit zvýšení vyjednávací síly pracovníků.
Návrh základního garantovaného příjmu zahrnuje kromě již zmíněných i další aspekty, jako například ty, které odkazují na filozoficko-politický základ návrhu, které se pokoušejí odpovědět na otázku, zda je základní garantovaný příjem spravedlivý. Od odlišných politických filozofií, od akademických liberálních variant teorií spravedlnosti až po republikánské základy, se v posledních desetiletích vyvinuly různé obrany spravedlnosti základního příjmu.
